O VOZIDLE
Volkswagen Schwimmwagen (německy: Volkswagen Typ 166 Schwimmwagen nebo KdF 166 Schimmwagen) byl vojenský obojživelný automobil s pohonem všech čtyř kol (4×4) se čtyřmístnou karoserií, s motorem umístěným vzadu a sklopným lodním šroubem na zádi. Sériová výroba byla zahájena v roce 1942. Karoserii vyráběla berlínská firma Ambi-Budd. VW typ 166 vycházel z VW typ 82 Kübelwagen a nahradil typ 128 Schwimmwagen, od kterého se lišil zejména o 400 mm kratším rozvorem a samonosnou korbou. ♠
HISTORIE
První prototypy obojživelných KdF vznikly v roce 1940 na základě armádní zakázky. V záři byly postupně testovány tři prototypy pod označením KdF 128. Obojživelníci s karoserií podobnou typu KdF 82 měli rozvor 2400 mm, rozchod kol obou náprav 1360 mm a jeho podvozek byl spřízněn s typem KdF 87 (VW Brouk 4×4), rychlost na vodě 10 km/h. Ve výbavě u těchto prototypů byla i pádla a třimetrová tyč na měření hloubky. Pohon všech kol měl vypínatelný pohon přední nápravy.
Celkem bylo vyrobeno do podzimu 1944 celkem 14 276 vozů KdF 166 při ceně 4200 RM.
SPECIFIKACE
Motor: benzínový vzduchem chlazený čtyřválec 1131 cm³, 25 koní, převodovka měla zvláštní převod pro bezpečné vyjíždění na břeh.
Rozměry: karoserie 3825×1480×1615 mm, rozvor 2000 mm, rozchod 1220/1230 mm, pohotovostní hmotnost 910 kg, celková max. hmotnost 1345 kg.
Výkony: rychlost 80 km/h na silnici, 10 km/h na vodě, spotřeba 9–10 litrů na 100 km na silnici, 10 litrů na hodinu plavby, objem dvou nádrží v přídi 50 litrů.
V zadní části vozidla je umístěna vrtule s řetězovým pohonem, kterou je třeba pro jízdu po vodě ručně sklopit – to se provádí pomocí háku na výfuku. I při jízdě po vodě se k řízení používají přední kola. Pádla nesená na vozidle slouží nejen pro případ nouze, ale také pro jízdu po vodě dozadu, protože s lodním šroubem je možná pouze jízda vpřed.
