Wehrmacht , byl známý tím, že na bojišti každý, bez ohledu na hodnost, dostal stejné jídlo. Potravinové příděly sestávaly v podstatě ze stejných základních surovin, které se jedly doma: chléb z pšenice a žita, vepřové maso (hlavně uzeniny) a brambory. Hlavní dávkou Wehrmachtu byl výživný guláš, ve kterém byly všechny výživné ingredience smíchány dohromady. Podávala se i vroucí horká káva, díky které se vojáci cítili trochu jako doma. Stravování vojáků vyžadovalo odpovídající polní kuchyni, tzv. „Große Feldküche Hf.13“ , dvoukolovou polní kuchyni s dvousetlitrovým hrncem uprostřed. Nádoba na vaření pokrmů byla dvoustěnná, s vrstvou glycerinu mezi vnitřním a vnějším hrncem, aby se zabránilo připalování v hrnci a zlepšilo se udržení tepla. Na levé straně kuchyně byla nádoba na 90 litrů kávy, kterou bylo možné čepovat přes kohoutek. Vpravo byla plocha, která se dala využít k vaření brambor a klobás. U každého z těchto tří zařízení byla vzadu dvířka, kterými se dalo nasypat uhlí a dříví.
Před polní kuchyní byl „Vorderwagen Hf. 11“ , dvoukolový tahač, který měl kromě sezení pro kuchařský tým prostor pod sedadly pro uložení potravin v potravinových nádobách „Speisenträger“.
Každá divize Wehrmachtu měla pekařské a řeznické oddíly. Chléb se pekl v přívěsných pecích a prasata byla poražena a zpracována před dodáním do jednotek. Jedna „velká polní kuchyně Hf.13“ mohla uživit 125 až 225 mužů.
Návrh große Feldküche – velké polní kuchyně – ( Hf. 11 ) pochází z 1. světové války. Již ve 20. letech 20. století bylo v Heeres-Verordnungsblatt oznámeno několik úprav. V roce 1935 byl nahrazen vylepšenou große Feldküche ( Hf. 13 ) ( AHM 1935, Blatt 9, 12. dubna 1935 ). K polní kuchyni patři i přední vůz – Vorderwagen – pro přepravu obsluhy kuchyně a obsahoval i dostatečný odkládací prostor na potraviny a potravinové nádoby – „Speisenträger“. Skříň vozu Vorderwagen byla v případě Hf. 11 vyrobena ze dřeva a z ocelového plechu v případě Hf. 13.
